V létě jsem jel na hudební festival Sázava fest. Po delším přemýšlení jsem se rozhodl, že cestu do Kácova absolvuji netradičně. Všichni návštěvníci cestují na festival běžně vlakem nebo pomocí svých motorových miláčků. Já jsem zvolil vlastní cestu autobusem do Vlašimi a pak 20 km po svých.

Původní plán trasy byl z Vlašimi podél Blanice na soutok se Sázavou a pak proti jejími proudu až do Kácova. S ohledem na snahu dostat se do Kácova kolem poledne z důvodu zabrání dobrého fleku na stan u kamarádů, musel jsme během cesty trasu operativně upravit.

Ve Vlašimi mi autobus vysadil před sedmou. Chvíli mi trvalo než jsem našel značenou cestu podél Blanice, která vede za marketem Plus. Cesta podél říčky byla, čím jsme se vzdaloval od města, kouzelnější. Pěkně se klikatila, chvíli pozvolna stoupala a zase klesala. Prošel jsem přes stavení, ne zrovna příjemného sedláka, který evidentně nebyl nadšený, že cesta mu vede přímo přes dvůr. Minul jsme několik zrenovovaných božích muk a v Libeži zahnul ze značené cesty přes kopec do Psár, kde jsem našel přemostění, po kterém jsem přešel dálnici D1. Vzdálil jsme se z dosahu nepříjemného hluku produkujícího auty na dálnici a přes husté hvozdy prošel na kopec nedaleko Soušic, odkud byla již vidět věž Kácovského zámku. Po té jsem dlouho klesal k břehům Sázavy a přes centrum Kácova a brod se dostal do stanového městečka festivalu, kde mi kamarád držel místo pro stan. Následující dny jsme strávili v příjemném hudebním opojení nejen Českých kapel. Zpáteční cestu jsem zvolil již tradičně posázavským Pacifikem do Čerčan a zpět do Prahy. Tuto trasa lze bezvadně zvládnout i za den a proto bych Vám ji zajisté doporučil jako jednodenní výlet.