Nízké Tatry 
Naše první skialpinistické zkušenosti jsem se rozhodli (Padre, Skléňa, Tuci, Kuba, Kolík a moje maličkost) získat v západní části Nízkých Tater. Původní termín byl začátek března ? vzhledem k vysokému lavinovému nebezpečí, celkově špatnému počasí a částečně taky kvůli nějaké té rýmě jistých účastníkům jsme vyrazili až skoro o měsíc později (v Namche, kde jsme měli vybavení rezervované, mě prokleli a zařadili nejspíš na černou listinu).

Příjezd na Slovensko do Ružomberoku klasický - noční vlak ze středy na čtvrtek, pitka, ráno kocovina, párek v rožku na nádraží. Autobusem se posouváme ještě dál - na rozhraní Velké Fatry a Nízkých Tater - do Donoval. Hnedle za městečkem nasazujeme lyže a kloužeme se podél asfaltky. Ještě je to předčasné, několikrát prkna musíme sundávat. Začínáme pomalu stoupat lesem. Prvotní nadšení ze skialpů pomalu bere za své. Sníh je zmrzlý, ve vyšlapaných stopách se kloužeme zpátky, úzké pásy na širokých lyžích nás neudrží, máme kocovinu, sprostě nadáváme? Suneme se pomalu po Cestě hrdinov SNP, na hřebeni místy chybí sníh - musíme pěšky. Kozí chrbát jsme se rozhodli "obtraversovat" ? pěknej vopruz, nadáváme jak špačci, co jsme to za kokoty! Ale v závěru před Hladeľským sedlem aspoň první dobrej sjezd a první solidní tlamy v hlubokém rozbředlém sněhuJ. Pak dlouhé prudké stoupáni na Prašivou a Velkou Chochuľu. Jsme docela grogy, naše předchozí představy o skialpech se s realitou značně míjí. Původní plán byl, že při troše štěstí dojdeme ještě dnes do útulny pod Chabencem. Nakonec ale stavíme stany na travnatém ostůvku v sedle pod Sklakou (tady jsme nastupovali náš první přechod NT před třemi lety), vaříme baštu, rozehříváme sníh a ve stanech pro dva se v pohodě tři chlapi zahříváme!

Další den pokračujeme v hřebenovce přes Latiborskou, Zámostskou a Ďurkovou Hoľu. Travnatých úseků na vyfoukaném hřebeni přibývá, stále častější je obrázek lyží na batohuL. Za veškeré útrapy jsme odměněni nádherným sjezdem v lehce natátém firnu k útulně. Ubytováváme se, lehké občerstvení a jestě pár sjezdů kolem chaty. Tímto si nás zase ty pekelný prkýnka získávají. Večer nám chatár vaří držťky s těstovinami - ze slušnosti se tváříme, že lepší dlabanec by neuměla ani naše maminka.

V sobotu zase v povznešené náladě pokračujeme dál - Chabanec, Kotliska, Poľana a Dereše. Kolem Chopoku probíhají závody světového poháru ve skialpinismu - takže asi trochu více lidí, než by bylo zdrávo. Ptáme se na ubytování na Kamenné chatě, tam nás odmítají, mají plno i na zemi. Vydáváme se tedy dál, sjíždíme po zbytcích sněhu do Demänovského sedla, Skléňa traverzuje a my ostatní stoupáme na nejvyšší horu Nízkých Tater - Ďumbier (2043 m). Skvělé výhledy nejen na NT, ale i na hřeben Vysokých Tater. Sjezd na chatu M. R. Štefánika byl opravdu šukézní. Ubytování za 250 Sk na noc, večeře o několika chodech, na závěr výborné kynuté knedlíky. Jen kdyby v hospodě nedělali sousedi z Čech takovou vostudu!

V neděli se škrábeme zpátky na Ďumbier, sjezd do Demänovského sedla tak trochu o hubu - sníh je po ránu ještě zmrzlý na kost. Jedeme po úzkém pruhu ledu, vlevo tráva, vpravo sráz jak sviň. Už téměř v sedle mi docela ve vysoké rychlosti vypnula lyže, naštěstí jsme se zastavili já i lyže kousek od hrany - nechybělo mnoho a přibyl nový křížek v Karpatech - nakonec to odnesl jen naražený prst a odřeniny. Ze sedla nejprve pozvolna, později strměji klesáme do Srdiečka - zadarmo nás vlek vyváží na Kosodrevinu, a dalším se pak vezeme až skoro pod Chopok. Odtud sjezd na sever po zledovatělých sjezdovkách do Jasné. Následuje bus do Mikuláše a podvečerní vlak domů. Tak zase za rok!

Fotogalerie