Český polárník, obchodník, lovec, vynálezce, řemeslník a dobrodruh, žil po třicet let na Novosibiřských ostrovech. Stal se mezinárodně známým díky knihám o jeho životě, jako například "Třicet let na zlatém severu". Napsal rukopis "Cesta kolem světa 1893-1898".
(15. srpna 1868 Zábřeh - 19. září 1948 Dawson City Kanada)

Janův starší bratr zmizel v Austrálii. Jan sám odešel jako zámečnický tovaryš na vandr do Janova, Terstu, Bosny, Srbska a Rumunska. Čtyři roky takto putoval, ale po návratu se doma dlouho nezdržel. Vydal se znovu do Janova a odtud jako námořník vyplul do Ameriky, zpět přes oceán kolem břehů jižní Afriky, Austrálie a Japonska až do Vladivostoku a Port Arthuru, kde nějakou dobu pracoval.

Pak se dal najmout jako zámečník na stavbu mostů transsibiřské magistrály. Roku 1893, když se v Irkutsku rozhodoval co dál, dozvěděl se od dvou uprchlých trestanců o ?zlatém severu?. Celé čtyři roky putoval s vozem a koníkem (později se sobím spřežením) přes Krasnojarsk, Kyrensk, Vitimsk, osady zlatokopů u Olekminska, Jakutsk, Šigalavu, Verchojansk a na voru po Kolymě k Severnímu ledovému oceánu. Protože ještě nebyla velrybářská sezóna, vyrazil kolem pobřeží na východ, dojel do Anadyru a po zamrzlém moři se dostal na ostrov Svatého Vavřince. Přes Anadyr se vrátil zpět, až k Medvědím ostrovům. Tam se dal najmout na velrybářskou loď. Po sezóně se se zásobou potravin nechal vysadit na Novosibiřských ostrovech. V Dawsonu před svým srubem

Dva roky tam žil o samotě, než se sblížil se sousedy. Začal pracovat jako zámečník, obchodník, pošťák, zubař, doktor a zlatokop. Dařilo se mu. Získal jistý majetek, který mu umožnil zakoupit smečku psů, šalupu nazvanou Sedm sester a konečně i velkou obchodní loď Lauru. Jezdil pravidelně na Aljašku i do USA, kde nakupoval zboží, které rozvážel po ostrovech. Vrcholem jeho ?kariéry? bylo zvolení náčelníkem Nové Sibiře. V této funkci pracoval také jako soudce.

Roku 1924, při plavbě do San Franciska, ztroskotal se svou šalupou Sedm sester u Seattlu. Policie ho jako československého občana poslala zpět do Evropy. V Hamburku Welzl málem zemřel hlady, a tak se rozhodl napsat do brněnských Lidových novin. Z korespondence s básníkem Rudolfem Těsnohlídkem vznikla kniha Eskymo Welzl (1928).

Po Těsnohlídkově smrti spolupracovali s Welzlem novináři B. Golombek a E. Valenta. Jejich knihy Třicet let na zlatém severu (1930), Po stopách polárních pokladů (1932), Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě (1932) a Ledové povídky cestovatele náležitě zpopularizovaly, ale ten už o jejich úspěchu nevěděl. V červnu1929 se vydal domů na Novou Sibiř, kam však nikdy nedorazil, protože neměl dost peněz na zaplacení poplatku za překročení hranice s USA. Usadil se v Dawsonu, kde také zemřel.

Jeho zážitky, považované za výmysly, byly většinou potvrzeny.