Jednou jsem si vyrazil na cestu napříč "Plaine Champagne" vedený jako národní park. Vydal jsem se asi na 35 km cestu z městečka Grand Basin. Parkem vede asfaltová silnička naprosto čistou přírodou. Nebyl žádný provoz a hezké počasí. Vykračoval jsem si, zpíval a nikoho, kromě opic, jsem nepotkal. Večer jsem si udělal něco k jídlu, obhlédl okolí a našel místečko, kam jsem se po setmění přemístil.

 Jeden den jsem využil pro odpočinek u potůčku ve stínu vysokých stromů. Vypral, vykoupal, pořádně najedl a pokračoval v cestě. Po ránu mne probouzela jemná rosa a tak po několika dnech jsem dorazil k velmi pěknému místu "Le Morne" u nádherného moře s bílou pláží.

Vysvlékl jsem se do plavek, vykoupal a dělal něco k jídlu. Byl tam klid, jen tak ve vzdálenosti 100m byly dva velké stany, jako vojenské. Objevil se menší muž tmavé barvy s ovázaným krkem a zvědavě chodil sem a tam. Našel jsem vhodnou chvíli, abych se ho zeptal, co mu chybí. Prý bolest v krku. Nabídl jsem mu acylpyrin, ten spolu s živočišným uhlím nosím na cesty a uspokojil jeho zvědavost. Po chvíli se vrátil, že se mu ulevilo a po krátkém rozhovoru se zeptal, kde budu spát. Jelikož dokola nikdo nebyl, tak jsem uvážil, že v blízkosti jejich stanu, abych byl jim ochráněn.
Problém ale byl, jak mi řekl, že se blíží doba dešťů a jsou očekávány silné deště.
Po chvíli mi navrhl, že se mohu vyspat u nich ve stanu, ale jestli to ostatní schválí. Naprosto klidně jsem souhlasil. Šel se zeptat a věřím, že je i přesvědčoval. Po vzájemném seznámení se blížil večer a já usnul jako špalek. V noci jsem se probudil, měl jsem potřebu si odskočit a chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Byli vzhůru a asi měli snad větší strach než já.

Druhý den jsme pokračovali v povídání a okukování a tak došlo na dotaz, jestli jsem katolík. Říct nejsem a nevěřím v žádného Boha bylo dost riskantní, protože pro tyto lidi, ovládané v tomto případě Alláhem, jsou takoví lidé pekelníci. Nemohli toto pochopit a tak jsem jim to vysvětlil na jejich příkladu.
Kdybych nepotkal dobré lidi, jako jsou oni, tak bych spal venku v dešti a žádný Bůh by mi nepomohl, ale jen dobří lidé pomohou, proto v ně věřím a kdybych potkal špatné, zlé lidi, tak by mi ještě ublížili a zase by mi žádný bůh nepomohl.

Následující den jsem pokračoval v toulkách a ubytoval jsem se v betonovém domě. Tu noc dorazil cyklon s hustým deštěm a silným větrem a to takovým, že ráno byly stromy bez listí a mnohdy bez větví. Ten den se nedělalo, nic nejezdilo ani nelétalo.
Mám na to hezkou vzpomínku