Psalo se 16.července 2000 a po přípravách jsem vyrazili na cestu ze Španělska zpět do České republiky . Cesta tam i zpět trvala na den přesně měsíc. Navštívili jsme místa v osmi evropských zemích a najeli necelých 5000 km.

Na první den zpáteční cesty jsme vyrazili nabyti energií. Slunce spalovalo krajinu podél silnice a my valili Škodovkou přes Valencii a Barcelonu. Naší cestu doprovázela spálená, doutnající krajina místy ještě hořící mohutnými plameny. Nad hlavami nám přeletovali hasičské vrtulníky s nádržemi naplněnými vodou. Poté co jsem Barcelonu ztratily daleko za zády jsme večer zakotvili v Blanes na okraji oblasti Costa Brava. Tato oblast je již hojně navštěvována českými turisty a tak při večerní procházce po nacpané promenádě jsme po dlouhé době slyšeli zase češtinu. Popravdě nám celou dobu ani moc nechyběla.

Druhý den naše cesta vedla po pobřeží přes Costa Bravu až na její okraj u francouzských hranic. Projeli jsme pěkné letovisko uschované v malebném zálivu se zachovalým hradem Tosa de Mar. Překvapilo nás, že v této oblasti jsou pláže strmější a moře chladnější než jižněji. Cestou jsme navštívili středověkou vesnici Pals se stinnými křivolakými uličkami a zastavili se u řeckých a římských ruin L'Escala. Na jednom odpočívadle jsme potkali cestovatele z Čech, s kterými jsme prohodily pár slov a pokračovali. Silnice se klikatila po úbočí útesů a nás chladil příjemný vánek a zraku lahodil nádherný výhled na nekonečnou mořskou hladinu. V podvečer jsme ukončili cestu v malém rybářském přístavu nedaleko francouzských hranic Port de la Sellva.

Čtvrtý den jsme vyrazili, když začínalo svítat. Za chvíli jsme vjeli do přírodní parku, který lemoval naší cestu až k hranicím. V této oblasti mě velice zaujali kopce, které byly od zdola až po špičku rozděleny takřka po vrstevnicích do malých políček dnes již neobhospodařovaných. Až do jedné hodiny po poledni cesta ubíhala přes malé vesničky bez problému. Ale při nájezdu na hlavní silnici nám najednou "chcíplo" auto a zaboha nešlo nastartovat. Vystoupíme, zvedneme kapotu a co nevidíme, je prasklý řemen a nikde nikdo. Jenom nedalo byl objekt autoškoly, což jsme měli obrovské štěstí. Odtlačili jsme auto na parkovište do objektu a pokusili jsme se někoho najít. Po chvíli se nám podařilo najít jednoho instruktora z autoškoly, bohužel neuměl ani španělsky, ani anglicky, ani německy, jen francouzsky a proto nakonec zvítězili ruce-nohy. Vzal mě do auta a odvezl mě do jednoho hypermarketu, kde jsme vybrali nejhodnější řemen. Po návratu nám pomohl vůz zprovoznit. Poděkovali jsme, rozloučili a pádili, abychom dohnali časový skluz. Přes Narbone a Beziír jsme dorazili do kempu v Port-Grimaud nedaleko Saint-Tropez. Port-Grimaud, který se západem slunce probouzí, bych nazval Benátky Francie. Mezi domy vedou kanály, které jsou plné přepychových jachet z celého světa.

Pátý den jsme strávili v Saint-Tropez a v přilehlém okolí. Malé, klidné přímořské letovisko Saint-Tropez, u nás proslaveno hlavně četníkem Krisotem jsme prošli uličkami s růžovými květy. Neopomněli jsme navštívit, proslavenou budu četnické stanice. K našemu překvapení byl celý dům zavřen a nikde ani zmínka po filmu. Odpoledne bylo slunečné a my jsme zůstali na plážích a vychutnávali teplé sluneční paprsky.

Nemohli jsme dále otálet a tak jsme šestý den vyrazili na další cestu. Nejdřív jsme projížděli kopci s vojenskými základnami a tankodromy než jsme vjeli do nádherného, hlubokého kaňonu Le Verdon. Mezi mohutnými skalami a pod sebou s hlubokou promastí jsme klesali překrásnou přírodou k jezeru Lacroix. Byl by hřích kdybych nezmínil charakteristickou vůni jižní Francie (Provence). Levandulové lány podél cest "svítí" svojí omamnou vůni celou krajinu. Také nás zavedli do levandulového městečka se svatou hvězdou - Moustiers-Ste-Marie. Dále jsme pokračovali neméně zajímavou krajinou přes Provensálské alpy. Kolem městečka Dignes jsme si mohli prohlédnou pozůstatky čtvrtihor. Cestu jsme zakončili v Grenoblu.

Předposlední den jsme neměli času nazbyt a tak jsme bez zbytečných zastávek je-li přímo do Čech. Z okénka auta jsme si prohlédly Annecy, Ženevu, Lausane, Ženevské jezero. Projeli bezejmenný tunel 2,5 km dlouhý a zakotvili v německém lázeňském městečku Lago Lodge.

Poslední den jsme uháněli přes hranice do Česka a spokojeně vzpomínali na Ruta a Espana.