Psalo se 23.června 2000 a po přípravách jsem vyrazili na cestu po Evropě s cílem ve Španělsku a zpět. Cesta trvala na den přesně měsíc. Navštívili jsme místa v osmi evropských zemích a najeli necelých 5000 km.

rvní den cesty jsme dojeli na hranice České republiky. Projeli jsem Volyní "bránou Šumavy" a Vimperkem "Městem prádla". K večeru jsme po pozvolné cestě k hranicím zakotvili ve Strážném.

Druhý den jsme za zabalili, nasnídali a před osmou hodinou přejeli hranice. Zastavili jsme se v Passau na soutoku Dunaje a Innu, v kterých se zrcadlily temné mraky. Další místo, které nás okouzlilo byl Seebruck, jezerní městečko u břehu rozsáhlého jezera Chiemsee. Po dvanácté hodině jsme již byli okouzleni vrcholky Alp, které byly olizovány tmavými mraky, z kterých se také spustil hustý déšť. Před pátou odpolední jsme dojeli za silného deště do městečka Buchs, kde jsme se ubytovali. Malinkou raritou, která nás zaujala bylo na toaletě prkénko, které se samo omývalo:)

Třetí den byl chladný. Přejeli jsme Oberalpass, ve výšče 2046 m.n.m., kde nás také zaskočila pořádná vánice. I v této výšce vede nedaleko silnice železniční trať. Další passy na naší cestě byli Furkapass (2436 m.n.m.) a Fernpass. Pozvolna se začala obloha protrhávat a prosvítat sluníčko. Po druhé hodině jsme překročili hranice do Francie. Cestou do Chamonie pod nejvyšší horu Evropy Mont Blanc, nás okouzlil mohutný ledovcový masiv. Noc jsme strávili v bývalém olympijské středisku v Albertville.

Čtvrtý den nás uvítalo sluníčko. Směrem přes Grenoble jsme se rozloučili s Alpami a mířili do Avignonu. Cesta proběhla hladce a ze zelených horských strání jsme se ocitli ve vysušené krajině a sluníčko pořádně pralo. Po ubytování ve Formulích jsem vyrazili do starého města, které je obehnáno pěknými masivními hradbami, z kterých dýchá i přes houfy turistů chuť středověku. Zajímavostí tohoto středověkého města je kamenný most, který již dnes stojí jen z půlky. Uličkami mezi kamennými domy jsme se propletli zpět do malého útulného pokojíku, uvařili si večeři a šli spát.

Pátý den jsme cestovali jen pár hodin, než jsme dojeli do městečka na pobřeží středozemního moře Valras - Plage. V zatím prázdném kempu jsme rychle vybrali nejlepší plac a šli si dát první koupel ve slané vodě. Sluníčko pořádně hřálo a při teplotě 31°C nás studené moře neodradilo od koupele. Na dlouhé písečné pláži jsme až na skupinku windsurfařů byli úplně sami.

Šestý den jsme se po odpočinku předešlého dne vydali na dlouhou cestu. Naše cesta se pletla mezi skalami vysokých Pyrenejí. Z Perpiganu jsme vystoupali do 1915 m.n.m. passu Col de Puymorens a dále stoupali do výše na Port d´ Envalira 2470 m.n.m. Projeli jsem již v Andoře nádherné lyžařské centrum Soldeu a její hlavní město Andorra la Vella na jehož konci náš čekal přechod do Španělska. Na další cestě náš čekalo nemilé zdržení. Nad silnicí odstřelovali skalní masiv a uvolnilo se nepředpokládané množství a silnice byla v celé šířce zasypána. Po zdlouhavém čekání a zjištění, že práce na odstranění váznou jsme se otočili a vyrazili jinou cestou vstříc Barceloně. Projeli jsme tunel Cadí a po devatenácté hodině jsme se s autem vyšplhali na skalní masiv do výšky 1238 m.n.m., kde jsme navštívili již bez davů turistů klášter Monsserat usazený mezi kamennými "prsty" Před dvaadvacátou hodinou jsme dojeli do Barcelony. Po asi hodinovém hledáni jsme narazili na malý útulný hotýlek. Protože přes silnici šumělo moře, tak jsem se před půlnocí zašli ještě osvěžit.

Sedmý den celý strávili v Barceloně, nádherném městě s bohatou historií. Město ( 625 km od Madridu, 3,2 mil.obyv. ) rozkládající se na pobřeží Středozemního moře, ohraničené vrcholky Montjuic, Tibidabo a řekami Besos a Llobregat . Druhé největší město Španělska s velmi důležitým přístavem, který má pod dohledem památník Kryštova Kolumba . Jeho prst ukazuje směrem k Americe, ale pozadí směrem k městu . Založeno Ibery a následně obsazeno Féničany, Kartaginci, Římany, Vizigoty, Maury a Franky . Ve Středověku, po spojení Katalánska s Aragonským královstvím, došlo k ohromnému rozvoji města i přístavu . V městě se snoubí nejrůznější architektonické styly a kulturní proudy . Významnou událostí byly nesporně i Olympijské hry v roce 1992 . Plaza de Cataluna, je jedním z nejkrášnějších náměstí Španělska ( říkají moudré knihy ) . Jedno z míst, které jsme navštívili je chrám Sagrada Familia - se stavbou se započalo v roce 1882 a stále není dokončena a na lešeních stále vládne čilý ruch . Do výše 100 m se tyčí 12 chrámových věží . Za prohlídku stojí i Park Guell od stavitele Gaudího (Sagrada Familia) , který okouzluje jemností těch, kteří se přičinili při stavbě . Po procházce si můžete odpočinout na terase obkládané malými dlaždičkami a občerstvit se sangriou . Vaše cesta nemůže být úplná bez návštěvy památníku Kolumba ( 60 m vysoký ) z bronzu a ulice Les Rambles plné života, různých potvůrek,...
 
Osmý den cesta ubíhala po pobřeží rychle. Přejížděli jsme vyschlá koryta řek, která jsou v létě využívána jako silnice nebo parkoviště. Teplota vystoupala na 31°C. Párkrát jsme se osvěžili v moři a po 400 km nás vítala Valencie.

Devátý den nás okouzlovala Valencie. Valencie je, správní město provincie je veselé a pohostinné, "prý v každém ročním období" . V létě na 100% ! Leží na pobřeží Středozemního moře, v krásné oblasti zavlažované řekou Turina. Dříve protékala Turina skrz Valencii, ale dnes jí obtéká a v dřívějším korytu je dnes park. Typickou krajinu středozemí doplňují pomerančovníky a rýžová pole. Autobus nás vyložil na náměstí Plaza de toros, kde jsme byli okouzleni Koloseem, na kterém vysel rozvrh býčích zápasů . Další zastávka byla na Plaza de l´Ayuntamiento. Možnám byste tomu nevěřili, ale zajímavá podívaná je i ve Španělských Mercadona [tržnice]. Prohlídli jsme si Iglesia de los Santos Juanes, kde právě probíhala mše . Obešli jsme Iglesia de Sta. Catalina . A pokračovali na Plaza la Reina . Prošli jsme El Micalet, bohužel věž měla otevřeno pouze do 12:00 . Dále jsme se vyfotili na Plaza de la Verge . Cesta nás také zavedla k Torres de Serranos (jedna z bran města ) . Pak jsme šli po nábřeži a parkem k mostu Puente del real a zpět na autobus ke Koloseu.

Desátý den nám zbývalo již jen několik desítek kilometrů do cíle první části naší cesty do Cullery.