Cestopisný deník z cesty po Černé Hoře. Dočtete se o národním parku Durmitor a výstupu na nejvyšší horou Černé Hory Bobotův Kuk (2523m) a návštěvě dalších zajímavých míst.

Cesta tam

1. a 2. den
V pátek ráno vyráží Honza do Brna, aby pomohl Evce s průvodcovskými povinnostmi. Já za nimi dorazím odpoledne, Jdem nakoupit do Tesca zásoby. Slečna u kasy má co dělat, nákup skoro za dva tisíce J. V 18hodin vyrážíme na náš již třetí společný zájezd s Kudrnou.
Hlavaska je Evka (nebo taky FK), pomocníci Hozna s Ivanem a dalších účastníků zájezdu je dvacet. Docela malá skupina, tak se těšíme, že uděláme dobrou partu.
Z Brna jedem směr Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb, kolem Plitvických jezer? Hraniční přechody jsou v pohodě. Ráno stavíme u jezera na snídani. V 11hodin přijíždíme na Makarskou riviéru, kde dáváme 1,5hod koupačku. Moře i počasí je teplé, příjemné osvěžení.
Další zastávku máme v Dubrovníku. 2,5hod stačily na prohlídku hradeb i centra ažaž. Nabereme zde Ivana, který právě skončil zájezd ?Pláže Černé Hory?, za výměnu věnujeme řidiče Honzu a už jen s Josefem jedem do kempu cca 1/2hod za Dubrovníkem. Zde se opět koupem, trávíme teplou noc. Stan máme ráno celý pokaděný od ptáků.

3. den
Ráno vyrážíme v 8hod busem do Černé Hory. Jedem cca 10min trajektem přes Boku Kotorskou a potom tunelem, kde je tma a déšť i za jasného počasí. V 10hod dorazíme do středověkého města Kotor, kde si 2hod prohlížíme hradby, námořnické muzeum, katedrálu sv.Tripuna ? patrona města. Pěkné podívání, ale památek už máme docela dostatek a těšíme se do hor. Kolem poledne pokračujem dál do Cetinje, kde nám Ivan dává výklad při prohlídce zdejšího kláštera. Přijela i řada zbožných pravoslavných poutníků, tak relikvie jako např. ruka Jana Křtitele jsou nastokrát olíbány. Zdejší mnich je sympaťák, rád se nechal vyfotit, zato místní babka mě za fotku dost sjela.
V 14hod vyrážíme do Podgoricy, bývalého Titogradu - hlavního města Černé Hory, jen projedem, pokračujem kaňonem řeky Morači a Tary až do kempu Žabljak 1450 m nad mořem pod úpatím NP Durmitor. Zde nás srdečně vítá Evky již starý známý Mína. Hned nelejvá domácí slivovici, večer máme velký oheň a konečně se více poznáváme s ostatními.

Národní park Durmitor

4.den
Ráno v 8hod vyrážíme nalehko k Crnemu jezeru a odtud začínáme stoupat lesem pod lanovky, které vedou na Savin Kuk. Pak začíná docela prudké stoupání na Istočni vrch (2 445m).Dále pokračujeme po hřebínku na vrchol Šljemena (2455m). Jsou krásné výhledy na Bobotův Kuk ? nejvyšší horu Černé Hory. Pěkně fučí vítr, takže se chvílema hodily nejen bundy, ale i čepice a rukavice. Podle ukazatelů 4hodinový trek nám trval i s přestávkami 3,5hod. Nyní už jen dlouhý nepříjemný sestup dolů, kde nás čeká Josef s autobusem. Začíná velké balení na 4 dny, kdy budem odkázaný jen na své zásoby a síly.
Už jen půl hodinky sestoupáme k Modremu jezeru, kde rozbijeme tábor. Já s Honzou jsme hned první naháči, co smývají celodenní pot ve vodách jezera. Teď už jsme v teple našeho stanu a vaříme brkaši.

5. den
Jsme velmi disciplinovaný zájezd a opět přesně v 8hod vyrážíme. Stoupáme 300 výškových metrů do sedla, kde vede silnice. Následuje dobrodružná lezačka do sedla Uvita Greda. Ale ochotní průvodci nám pomáhají, tak všichni v pohodě zvládají. Míjíme vyschlé jezero Zeleni Vir a doškrábem se do sedla Samar (2075m). Jsou zde krásné výhledy na Velké Škrčko jezero a na Prutaš (2393m). Příjemná opalovačka při obědové pauze.
Potom scházíme dolů do údolí k planinárskému domu. Menší skupinka nadšenců včetně Jéni jde nalehko na Prutaš. My ostatní u chaty naberem vodu a za cca 5min dorážíme k jezeru Malé Škrčko, kde je dnešní nocleh. Hned s výskotem skáčem do čisté vody, ale vzápětí se slunce schovalo za vrcholky ( i když je teprv 16hod) a musíme se s Evkou zahřejvat slivovicí. Před 18hod přicházejí naši horalové nadšeni skvělými výhledy z Prutaše. Večer topíme ohýnek a poklidnou idylku naruší jen 4 opilí Černohorci, kteří nám s baterkami a kazeťákem přišli zazpívat zdejší hitovky. Celý den bylo nádherně jasno, jen někdy větrno.

6. den
Ráno v 8hod se vracíme k planinárskému domu, platíme za vstup do NP. Zpěváci z minulého večera se právě probouzí a začínaj balit svá svítivá áčka, tak je zdravíme bodrým zpěvem. Zjišťujeme, že včerejší pramen už neteče.
Jdeme po červené k největšímu vodopádu Durmitoru s názvem Skakala, ale je bohužel taky vyschlý. Po další dvě hodiny jdem dlouhou pohodlnou cestou lesem, která končí u Sušičko jezera, které je pro změnu také vyschlé. Pramen pitné vody ale ne, tak dobíráme zásoby a dáváme hodinovou pauzu. Pak stoupáme cca 1hodinu po šotolinové cestě k dalšímu prameni Záboj s kládovým korýtkem, který nám dává příjemné osvěžení. Jsou zde krásné fotogenické borovice, podle kterých údajně pochází název země ?Černá Hora? (hora znamená les).
Pokračujem asi půl hodiny k romantické osadě se salaškami a stohy obilí ? Crne Goře. Nejdem osadou, ale zkratkou na příjemné tábořiště uprostřed lesa. Protože dorážíme brzy ? cca v 15:30hod, tak jdeme ještě s Evkou na fotografickou procházku nad 2. největší světový kaňon, kaňon řeky Tary. Fotíme a kocháme se o sto šest. Nádhera. Dnes bylo úplně letní počasí.

7. den
Ráno vycházíme opět v 8hod. Asi za půl hodiny dojdem k silnici. Dvouhodinovou cestu po asfaltu zpříjemňuje mlsání lesních jahod a malin. Míjíme vrcholek Velký Špuoc (2104m). Potom následuje drsná cesta klečí. Občas si připadáme jak v myčce na auta a nezabalené karimatky dostávají zabrat. K obědu si půjčujem od Ivana pánev a děláme výborné topinky s ďábelskými tousty.
Od Crvené Gredy jdem po hraně a scházíme k Jablan jezeru. Opět nám přeje počásko a máme krásné výhledy.
Večer dáváme koupačku, ale kameny v jezeře jsou nepříjemně slizký, tak házíme trochu držkopády. Večer topíme oheň, protože nás vítá mrazivá noc.

8. den
Dnes je odpočinkový den. Vycházíme až v 8:30hod a míříme do Žabljaku ? do Mínova kempu. Skupinka s Evkou si odskočí na prohlídku Zminjeho jezera, ale my ostatní jsme zhruba za 2 hodiny na místě. Postavíme stany a protože neteče voda, odkládáme hygienu a jdem do městečka na oběd. Zakotvíme v restauraci Durmitor a ochutnáváme místní speciality ? čevapy, plieskavicu a pivo Nikšičko. Odpoledne pohoda, večer máme veselou langošovou párty u Míny.

9. den
Přechod Durmitoru zakončujeme celodenním výstupem na nejvyšší horu Bobotův Kuk (2523m). Vyrážíme nalehko v 7hod. Ráno mrazivé, ale během dne jasno a bezvětří. Zpočátku je cesta lesem náročná zejména pro pijany z minulého večera. Po 2,5 hod cesty navštívíme pod Oblou glavou krásnou ledovou jeskyni. Na vrchol všichni úspěšně dorazí v poledne. Potkáváme zde řadu turistů, kocháme se bezchybnými výhledy na národní park a obědváme, děláme vrcholové foto a dokumentujeme náš výkon do vrcholové knihy.
Už od kempu nás doprovázeli dva pejsci, jeden jen o třech nohách. Ten zůstává na vrcholu s Frantíkama, ale bílá fenka na nás čeká v sedle a věrně doprovází i celou cestu zpět.
Sestup byl dlouhý a náročný, na suti to odneslo i moje dosud zdravé koleno. Celý výlet trval cca 10hodin a všichni si právem zasloužíme večerní posezení v restauraci u Črneho jezera, kde jsme se pořádně nadlábli a napili a bavili se až do zavíračky po 22.hodině. U Míny tábořili ještě 4 Budějovičáci, s kterými ještě chvíli sedíme u ohně.