Navštívit Torres del Paine byl můj již mnohaletý sen. A sny se máji plnit. O Vánocích... Nejen proto jsme do Patagonie vyrazili v prosinci do tamního začínajícího léta, zároveň ještě před hlavní sezónou a též jsme využili našeho vánočního volna. Na trase "W" už máme za sebou úspěšně spatřené Torres a okolo jezera Nordenskjöld přicházíme do prostředního údolí.

 
 VALLE DEL FRANCÉS
 Za večera dorážíme do Campamento Italiano na prahu údolí Valle del Francés, kde opět na lesním tábořišti u Ría del Francés spíme, množství stanů je mezi stromy příjemně široce rozeseto. Druhý den vyrážíme údolím nahoru časně již v půl deváté, abychom byli sami. A to se daří, provází nás jen z jedné strany masív Cerro Paine Grande s několika hrozivě vypadajícími ledovci v nichž praská a uvolňují se laviny a z druhé stejně hrozivé Cuernos del Paine. Tyto "Ďáblovy rohy" jsou skutečnou geologickou raritou, monumentální skalní stěny ze světlé žuly zakončené špicemi z tmavé břidlice jsou neuvěřitelné, dá se na ně věčně koukat, ze všech úhlů obdivovat, asi jsou i zajímavější než Torres! Cesta vede strmě vzhůru po zalesněných morénách bývalého ledovce, stromy jsou z rodu Nothofagus, jedná se tedy o pabukový les, krásne prostředí křivolakých stromů. Však také chilský básník a nositel Nobelovy ceny Pablo Neruda o své zemi řekl: "Kdo nikdy nebyl v chilských lesích, nezná tuto planetu."
 Docházíme k Campamentu Británico, kde je jen pár stanů, procházíme jím a za ním stoupáme stále vzhůru, na vyhlídku asi půl hodiny nad kempem. Při pohledu zpět se naskýtá vděčná vyhlídka na jezero Nordenskjöld a zasněžené hory a další jezera v dálce. S Páječem stoupáme ještě dále, cesta tam už podle mapy oficiálně nevede, ale pěšina je. Vychází se z lesa a po kamenech se míří strmě stále výš do sedla mezi Cerro Espalda a Cerro Fortaleza. Úporně lezeme po často nestabilních balvanech, vylezli jsme do cca 1500m 1,5h nad kemp jakoby zezadu k Torre Sur. Ale tam už studeně fičí a začíná poprchávat, cesta nikam nevede, nikde nikdo, tak se vracíme. Všechny okolní vrcholy tam ale máme jako na dlani.
 Údolí Frances je prý nejkrásnější v Torres a vskutku, v úhlu 360st. je na co koukat, závěr údolí je uzavřen hradbou hor, věžemi, hroty, skalními stěnami, ledovci a jezery, zvláště osobitý je pohled na Cerro Aleta de Tiburón. A níže jsou z jedné strany dominantní rohy Los Cuernos zas z jiného pohledu, naproti pak v mracích schovaný masív Cerro Paine Grande s nejvyšším vrcholem Cumbre Principal (3050 m) a s masami ledovce Glaciaru Francés, v kterém i teď přes den neustále praská a s hlukem se co chvíli trhají laviny. A mezi nádherný pohled na jezero Nordenskjöld se spoustou ostrovů a ostrůvků.
 Ráno nikde nikdo nechodil, ale cestou zpět od oficiálního miradoru už potkáváme houfy turistů, ještě že jsme si přivstali. Sestup je velmi dlouhý a únavný, některá místa jsou dost větrná, ale výhledy stále super. V kempu pak chladíme nohy v ledové říčce a na 2h zapadáme do stanů a odpočíváme. Odpoledne pak balíme a ještě vyrážíme zvlněnou krajinou k jezeru Pehoe do stejnojmenného kempu a refugia (v jiných zdrojích zvaných i jako Paine Grande). Údolí Valle del Frances opouštíme v deštíku, Cuernos v pozdním odpoledni mizí v mracích a všudypřítomný vítr honí po hladině jezera Skottsberg vodní tříšť, tvaruje obdivuhodné patagonské mraky a s námi pěkně kymácí.
 
 LEDOVEC GREY
 Kemp Pehoe je placený, s velikou hosterií, novými a čistými splachovacími wc, teplými sprchami a erárním domkem na vaření s plynovými vařiči a stoly s lavicemi. Také je tam obchůdek, kde lze koupit pivo, chleba, vajíčka, pohledy a mnoho dalšího, zkrátka vše, co je potřeba za ceny přiměřeně místu vyšší. Stanovací místa jsou na velké louce na travnatých pláccích mezi křovinami, tak se velké množství stanů trochu rozptýlí, výhled je na Cuernos.
 Ráno vyrážíme nalehko do posledního ramene "W", k jezeru a ledovci Grey. Cesta dost stoupá úzkým údolíčkem k laguně Los Patos, nahoře fičí a záhy se otevírá nádherný pohled na azurové jezero Lago Grey, do kterého ústí skalnatým ostrovem rozdělené dva splazy stejnojmenného ledovce, a plavou v něm modrozelené kry. Vítr je třeskutý, místy tak, že se jen tak tak udržíme na nohou, kde fouká, je šílená zima, v zavětří a při stoupaní zase horko, jak u blbejch. Podél jezera Grey se lesem střídavě stoupá a klesá, cesta je to dlouhá. U refugia Grey jdeme na skaliska poloostrůvku na vyhlídku zepředu na modroučké čelo ledovce, obrovská rozpraskaná masa se táhne až po horizont, pěkné.
 Ostatní pak stávkují a dále už nechtějí, jdou na pivo do obchůdku v refugiu, chápu to, ale když už tu jsem, tak vyrážím podél jezera dále sám. Cesta nečekaně opět prudce stoupá, šplhá se vysoko v úbočí, je horko. Čekal jsem cestu podél pobřeží jezera, ale u prázdného a klidného campamenta Guardas je vyhlídka na čelo ledovce z boku už z pořádné výšky, ledovec se zde láme do jezera. Jedna varianta byla dojít se stany sem, přespat a vyjít do sedla Paso John Gardner (1180 m) na okruhu Paine Circuit, ale už nebyla síla ani motivace, i když odtamtud je prý také velmi dobrá vyhlídka. Jdu přece jen ještě kus tím směrem, cesta stále do kopce, tam už nechodí nikdo. Po vrklavém železném žebříku se přeleze skalní puklina, pak je další vyhlídka, to již nad tělem ledovce, který se táhne do dáli. Je vskutku obrovský a okolo zasněžené hory! Hielo Patagonico Sur alias Jižní patagonský ledovec, z kterého kus pozoruji, je taky největším kontinentálním ledovcem na světě, svou délkou 330 km a šíři 60 km zaujímá plochu neskutečných 16800km2 (14000km v Chile a 2500km2 v Argentině)!
 Už toho mám dost, a abych se stihl vrátit, tak už dále nejdu. Cesta zpátky je velmi dlouhá a únavná, melu z posledního, nohy mám úplně zničené, celé tělo namožené, nedivím se, že ostatním se nechtělo, zpět je to nekonečné, nachodili jsme toho v Torres vskutku dost. A zas stejný model, mezi refugiem Grey a Pehoe mraky lidí, mimo jsem nepotkal nikoho. Domotal jsem se dolů, dal si sprchu a večer popíjíme víno a slivovici.
 Druhý den ráno se necháváme za nekřesťanský peníz (alespoň dostáváme hrnek horkého kafe nebo kakaa) převézt katamaránem po jezeru Pehoe k Refugiu Pudeto. Je zataženo, zima, fouká a poprchává, nad Cuernos se honí hrozivé mraky a vše se zrcadlí v zelené vodě jezera, magické! Pudeto je jedno ospalé stavení na břehu zátoky s přístavištěm, máme 2h do odjezdu autobusu, tak se jdeme podívat k vodopádu Salto Grande. Velký vodopád mezi jezery Nordenskjöld a Pehoé je vysoký cca 15m, protéká jím masy vody, které nad i pod tvoří ještě divoké peřeje. S národním parkem se loučíme ještě pěknou asi půlhodinovou odpočinkovou procházkou mezi rozkvétajícími loukami na mirador přes jezero Nordenskjöld na Cuernos a masív Paine Grande, který po celou dobu našeho pobytu nevylezl z mraků, jakoby tam bydleli nějací bohové. A zas jiný úhel pohledu na monumentální stěny a horské útvary, na které se dá s údivem a obdivem koukat stále!
 Tím šestidenní pobyt v Torres del Paine končí, park zcela naplnil má velká očekávání, dokonce bych řekl, ze tak na 120%, tedy předčil. Příroda, typické hory, jezera, ledovce - super!! Občas sice sprchlo, vítr fičel stále a někdy byla i dost zima, ale v normálu a vzhledem k Patagonii počasí nadprůměrně vynikající, především nám dovolilo vidět vše, co jsme chtěli, což nebývá pravidlem! Lidí je tedy dost, nechtěl bych to vidět v úplné sezoně, ale po ránu a trochu stranou od největších highlightů klidná pohoda. Fyzicky to bylo náročnější než jsem čekal, ale nešetřili jsme se a přidávali si nad standard a chození v horách musí přeci trochu bolet :-)
 Opět mezi stády lam se autobusem vracíme do Puerta Natales, kde jdeme na vynikající večeři. Předkrm mušle se salsou, pak steak jak kráva s hranolkama - dobrůtka!! - a na závěr zmrzlinovomáslovej dortík, k tomu piva Austral, coca cola... Útrata sice asi 450 kaček, ale honosná žranice a příjemnej číšník, co vše uměl skvěle doporučit a sladit spolu. Dobrý jídlo trochu chybělo a Torres del Paine chtělo zapít! Prošli jsme ještě trochu městečko, koukli na net a na hostelu si dali další piva. Ve městech to už intenzivně žije Vánocemi, všude stromečky, výzdoba, hrajou koledy, atp. Vánoční klasika, jen je léto a slunce svítí od půl 6 do půl 11!