Nepálské dobrodružství pod nejvyšší horu světa začalo. Hned druhý den jsme opustili smogovým příkrovem dušené Kathmandu a vrtulovým letadýlkem se vydali do nitra Himalájí, samotný let do Lukly a vysokohorské letiště tam je jedním z nejintenzivnějších zážitků celého treku.

LET
30.9.2007     Let na Paříž je nuda a vlastně špatný směr, alespoň ale letušky ještě disponují českým pivem. Pak už správný směr na jihovýchod, pijeme světová piva a 15h trávíme v nočním Bahrainu, o tom ale jinde -> Noc v Bahrainu.
S odletem z ostrůvku v Perském zálivu teprve nepálské dobrodružství začíná, sedíme u okýnka a pozorujeme Záliv, hory a pouště Iránu, Pákistán, Indii, pijeme piva. Pak již z bílých mraků lezou ještě bělejší štíty hor. "Ty, woe, to nevypadá jak Krkonoše!" Fotíme tisíce snímku mraků, hor, mraků, zas hor, ale jinak, a zase mraků, hor a mraků. Letuška hlásí: "No more beers!" Fotíme hory a mraky a hory, neuvěřitelná nádhera. Přistáváme, letadlo prudce brzdí a už procházíme roztomilou cihlovou budovou letiště...

KATHMANDU
Padá tma a my jedem troubícím taxíkem neskutečným provozem k hotelu. Chaos, smog, špinavé ulice, dráty všude, no prostě jak (o něco tedy čistší, ne krávy v ulicích a méně otravů) Indie, o které mám pocit, že jsem ji opustil včera...
Hotel, první jídlo a noční Thamel - čtvrť všech trekkerů. Ve dne pak procházení ulic, první smlouvání, orientace, zařizování povinností, další jídlo, další smlouvání, jídlo, ulice, otravové... Navštívili jsme konzulát, směnili rupky, koupili vstup do NP Sagarmatha a cpali se indicko-tibetsko-nepálskými dobrotami. Další den ve 4 ráno vstáváme a těšíme se na let do Lukly, vstříc střeše světa, Himalájským velikánům, šerpským vesnicím a jačím stezkám...

DO LUKLY
Prohnali jsme se nočním/raním Kathmandu, na vnitrostátním letišti spolykali snídani, podstoupili směšnou bezpečnostní kontrolu a už jedeme autobusem po letištní ploše podél řady letadel, je ale zataženo. Čeká nás vrtulový stroj bachratých tvarů pro 15 lidí, můj batoh putuje do zavazadlového prostoru v čumáku letadla a jsem nadšen! Díky zběsilému focení nastupuji jako jeden z posledních a zbývá na mě bohužel již jen místo na špatné straně - vlevo, s výhledem pouze na jih.
Milá letuška nabízí hašlerku a vatu do uší, beru jen první položku, aby mi náhodou neuniklo něco z atmosféry. Dva piloti spouštějí motory a za okny burácí hrozný rachot. Rolujeme po dráze a vzlet, přelétáme hranaté domečky nepálské metropole a mizíme v nízkých mracích. Chvíli nejistoty kdy je vidět pouhých pár metrů střídá euforie, vylétáme nad bílé moře oblaků, slunce svítí, tu a tam vykukují nádherné masívy hor. Všichni fotí, i když to přes poškrábaná okna za moc nestojí.
Z kochání mě vytrhují až nezvykle nízké přelety sedel a těsné oblety kopců, jedná se o pouhých pár stovek metrů, domečky a jaci jsou vidět až nezdravě podrobně. Po cca 25ti minutách ohlušujícího letu už piloti stáčí stroj kolmo na údolí a klesají na dráhu, kterou všichni vidíme skrz přední okno. Větrné poryvy ale s letadlem smýkají ze strany na stranu, letištní dráha mizí z průzoru a zas se objevuje, piloti páčí řídící páky, srdce je až v krku. Nakonec rozkolísaný stroj tvrdě dosedá a už jedem po dráze ve sklonu asi 15st. začínající strmým srázem a končící skalní stěnou... Vskutku adrenalinový zážitek!

ZAČÍNÁME
Šťastně vystupujeme a fotíme pár fotek tohoto malebného technického kousku světa uprostřed ryzí přírody - malá letištní plocha, strmá dráha lemovaná vesnickými domky, blízké hory naproti, kozy, jaci a vesničané a do toho přistává a odlétá jedno letadlo za druhým...
Prodíráme se davy nosičů, jejichž služby ale nevyužíváme a všechen svůj majetek na těch 18 dní máme sbalený na hřbetech svých. Užíváme si himalájskou půdu pod trekovkami a na konci Lukly poprvé zasedáme do restaurace, kde si dáváme chapati (placky) k snídani a první sherpa tea - slaný čaj podivné chuti s jačím máslem a moukou. Žaludek se kroutí, ale zvládá. Je dopoledne, vyrážíme do nitra hor...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...